Chovatelská stanice čivav Ehl Dynasty

Herpes virus

Herpesvirová infekce u psů

Herpesvirová infekce u psů (herpes canum, canine herpes) je akutní virové onemocnění, které může způsobit náhlý úhyn sajících štěňat, potraty u březích fen nebo postižení dýchacího či reprodukčního ústrojí. Infekce může probíhat jako skrytá.


Původcem onemocnění je Herpesvirus canis, typ 1 (HVC-1). Herpesviry napadají všechny tkáně, ale především tíhnou k povrchům sliznic dýchacího a reprodukčního aparátu, které poškozují. Herpesviry mají také schopnost vyvolat skrytou infekci a mohou přetrvávat v hostiteli po celý život s občasným vylučováním viru.

Herpesvirus je ve vnějším prostředí relativně málo odolný. Při teplotě pod 4ºC sice přežívá více jak 30 dnů, ale zvyšování teploty rychle snižuje jeho schopnost napadení. K jeho inaktivaci stačí běžné koncentrace desinfekčních prostředků.

K infekci Herpesvirem canis jsou citlivé pouze psovité šelmy.

Vznik a vývoj chorobných změn

Štěňata mohou být infikována přes plodové obaly v období přítomnosti virů v krvi březí feny. Další možností nakažení štěňat je při průchodu infikovanými porodními cestami nebo později výměšky z porodních cest přes nosní otvory a dutinu ústní štěněte.

Pro průběh infekce je velmi důležité stáří štěňat při nakažení. U štěňat infikovaných do 7 dnů života je velmi vysoká nemocnost a úmrtnost. Onemocnění postihuje celý organismus, zvláště u štěňat serologicky negativních matek.

U sajících štěňat dochází k prvotnímu pomnožení viru v povrchových buňkách horních cest dýchacích. Virus je dále rozšiřován napadenými bílými krvinkami do mízních tkání vnitřních orgánů. V těchto orgánech dochází k odumírání jejich tkání. Podle velikosti postižení trvá toto období jeden den nebo pouze několik hodin s následným úhynem. Postižený jedinec však často umírá ještě před plným rozvinutím klinických příznaků.

Protilátky obsažené v krvi a mlezivu matky jsou obvykle nízké a chrání štěně pouze týden až dva týdny života.

U štěňat nakažených ve věku dvou až tří týdnů po narození probíhá infekce bez příznaků a u štěňat starších jednoho měsíce je nemocnost nízká a úmrtnost téměř nulová. Starší zvířata se nakazí nejčastěji dýchacími cestami a dutinou ústní a virus zůstává na sliznici dýchacího systému. Zde dochází k jeho pomnožení a někdy může způsobit zánět sliznice dýchacích cest, ale většinou je průběh bez příznaků. Ojediněle dochází k vzestupu obsahu virů v krvi a k postižení sliznic reprodukčního aparátu.

Virus může ale u některých jedinců dál přežívat při skryté infekci v různých místech organismu (hrtanových mízních uzlinách, příušních žlázách, mandlích a játrech). Protilátky postupně vymizí a zůstává rovnováha mezi buňkami zprostředkovanou imunitou a virem. Útlumem buněčné aktivity dochází k porušení této rovnováhy (např. silným stresem, léčbou kortikoidy), nastává mírný vzestup obsahu viru v krvi a následné jeho vylučování. Klinický stav zvířete změněn není, pouze vzestup protilátek v krvi je znakem tohoto procesu. Pokud je fena v tomto období březí, může dojít k infikování plodu, jak bylo popsáno výše.

Infekce v děloze způsobuje neplodnost, potraty nebo porody slabých štěňat. Štěňata, která přežijí, bývají zdrojem viru pro okolí.

Příznaky onemocnění

U březích fen dochází k porodu mrtvých, někdy i mumifikovaných plodů v kterémkoli stadiu březosti. Mohou také nastávat předčasné porody slabých a nevyvinutých štěňat.

Novorozenecká forma se projevuje u štěňat ne příliš jasnými příznaky celkového postižení, tj. deprese, nechutenství, výtoky z očí bez zvýšené teploty. V případě rozšířené infekce štěňata naříkají, jsou apatická, výtok z dutiny ústní se mění z čirého na hlenohnisavý. V podkoží v oblasti třísel a na kůži břicha se může objevit červené zabarvení, puchýřky a podkožní otok. Tyto klinické příznaky mohou být doprovázeny ztrátou vědomí, obloukovitým prohnutím těla dozadu a křečemi. Novorozená štěňata hynou již po 12 až 48 hodinách.

Štěňata nakažená v průběhu prvních dvou týdnech života uhynou 6 – 9 dnů po nakažení.

U starších štěňat a dospělých psů probíhá onemocnění pozvolněji. Po krátké, 4 – 6 denní inkubační době (tj. období mezi prvním stykem s nákazou a prvními klinickými příznaky) se objeví příznaky mírné infekce dýchacích cest – zvýšená teplota, malátnost, nechutenství, zánět spojivek, zánět nosní sliznice (rýma), ojediněle zvracení. Někdy bývá zřejmý zánět střední vrstvy oční koule, zánět rohovky, šedý zákal, odumírání buněk sítnice oka.

U starších fen se mohou projevit léze na sliznici pochvy, které obvykle mizí během krátké doby. U psů jsou podobné změny na sliznici předkožky s doprovodným výtokem.

Diagnostika (prokázání onemocnění)

Klinický nález není pro herpesvirovou infekci typický a nepostačuje k určení diagnózy. Netypické jsou i odchylky v biochemickém a krevním obrazu.

Diagnóza je založena na průkazu viru (vzorky tkání z uhynulého štěněte, plodových obalů) nebo na vzestupu protilátek proti herpesviru v krevním séru.

U dospělých psů probíhá infekce zpravidla bez příznaků, tzn. že prokázání protilátek proti herpesviru bývá negativní. Proto se doporučuje zjišťovat protilátky na herpesvirus u fen s problematickou březostí, málopočetnými vrhy, s méně životaschopnými štěňaty a s brzkým úhynem štěňat, 10 – 14 dnů po porodu.

Léčba

U novorozenců bývá terapie neúčinná, protože onemocnění má velmi rychlý průběh. U starších psů bývá terapie pouze podle klinických příznaků (zpravidla podávání antibiotik k potlačení možné druhotné bakteriální infekce).

Prevence

K dispozici je komerční vakcína Eurican Herpes 205 fy. Merial. První vakcinace se provádí v průběhu hárání nebo 7 – 10 den po nakrytí feny. Druhá vakcinace by měla být provedena 1 – 2 týdny před předpokládaným porodem. Revakcinace (opakované očkování) by měla být opakovaná v průběhu každé další březosti dle stejného schématu.

Protože virus přežívá v sekretech pouze krátkou dobu, k infekci dochází nejčastěji přímým kontaktem s nemocným zvířetem. Proto je nutné jedince s občasnými výtoky z nosu, z pochvy (u fen), nebo se záněty předkožky a žaludu (u psů), oddělit od vrhu a ostatních zdravých psů. Dále je doporučeno udržovat teplotu vnějšího prostředí u novorozených štěňat mezi 36 - 37,7ºC se 45 – 55% vlhkosti.

Také je velmi vhodné oddělit jednotlivé feny tři týdny před porodem a tři týdny po porodu, protože infekce získaná v tomto období je nejčastější příčinou úhynu sajících štěňat.

Převzato z „Nemoci psa a kočky, II. díl, kol. autorů“ r. v. 2001
Upravil: MVDr. Josef Zvoníček
20.11.2007